Proč už "necvičím"

Tak jako mnoho jiných lidí, měla jsem i já spojeno slovo CVIČENÍ s drilem, překonáváním svých hranic a dosahováním mnou předem určených cílů.

K pohybu jsem vždy cítila jistou náklonnost. Nedalo se ale mluvit o tom, že bych si ho nějak výrazně užívala nebo dokonce při něm relaxovala.

Radost se povětšinou dostavila, když bylo dosaženo cíle - zaběhnout lepší čas než minule, urazit větší vzdálenost, dát si více kliků apod.

A když chybí radost, chybí i motivace...

Tak jsem stále s nějakou pohybovou aktivitou začínala, a když nebylo dosaženo cíle, zase končila.

Nikdy by mě nenapadlo, že to může jít i přesně naopak - od radosti z pohybu k dosahování cílů. Ty totiž mohou přicházet právě jako vedlejší produkt činnosti, kterou vykonáváme s radostí.

Pak se ale stalo něco, kdy se začal měnit můj pohled na cvičení...

Když jsem se shodou náhod dostala k fyzioterapii, ukázalo se, že v tom nejsem zdaleka sama.

Pro některé lidi je obtížné najít si cestu ke cvičení, i když jim třeba už hrozí operace. Potkávala jsem ale i takové osoby, kterým pravidelná pohybová aktivita nedělala zas až tak velké obtíže. A pak dokonce i takové, kteří své tělo doslova huntovali nadměrnou fyzickou zátěží.

Nejlépe s pohybem dokázali pracovat ti, kteří byli určitou měrou napojeni na své tělo, lépe znali jeho hranice, nepotřebovali neustále dosahovat nějakých cílů či překonávat sebe sama.

Oni byli schopni si pohyb užít a cvičení je opravdu bavilo.

Od převládající fyzioteorie jsem skrze jógu přešla k práci se svým tělem. To ona mi začala ukazovat, že není potřeba stále překonávat nějaké limity. A potvrdila také to, že kvalita pohybu vítězí nad jeho kvantitou.

Díky józe jsem začala zpomalovat své tělo i svoji mysl a byla schopna pozorovat to, co při neustálém pospíchání a upřenosti na cíl zůstává skryto.

No a pak jsem potkala mindfulness (všímavost), které jsem naprosto propadla. :) Bylo to, jako by mi někdo dal nové oči a já ty dobře známé věci začala vidět i jinak.

Všímavost mě naučila napojit se na své tělo tak, abych procítila, co všechno mi pohyb dává. Začala jsem být více laskavá k sobě i ke svému tělu skrze poznání svých hranic a limitů.

A především mi prozradila, jak vystupovat ze své komfortní zóny, abych se ZE CVIČÍCÍHO BOJOVNÍKA STALA MILOVNÍKEM POHYBU.

Pohyb tak pro mne přestal být prostředkem k dosahování cílů a stal se spíše způsobem mého bytí.

Už tedy NECVIČÍM, POHYB SI UŽÍVÁM...

Kouzelné spojení

• Fyzioterapie mi dala recept, jak provádět pohyb co nejbezpečněji pro tělo a seznámila mě s principy zdravého pohybu.

• Jóga mi ukázala, jak začít pracovat s tělem v pohybu a přenést fyzioteorii do praxe.

• Mindfulness mě přivedlo na způsoby, jak se cíleně napojit na své tělo, prožívat pohyb všemi smysly a vychutnat si každý okamžik v pohybu.

Všechny tyto poznatky jsem pro vás zapracovala do nového on-line kurzu PRŮVODCE SMYSLŮPLNÝM POHYBEM